Rozhovor 02. leden 2021

Doba utrácení je pryč. Bez spolupráce si firmy a výzkum konkurenční výhody neudrží

S novým rokem nastoupil do Pražského inovačního institutu (Pii) klíčový manažer Tomáš Lapáček. Bude řídit hlavní projekt nazvaný Prague Smart Accelerator II. Chce pro něj vybudovat tým odborníků se silným know-how, nastavit lepší podmínky pro práci s mladými talenty a zlepšit spolupráci výzkumných institucí a podniků na území hlavního města, aby se stalo atraktivním místem pro inovační projekty. Jeho úkolem bude také vybudovat Regionální inovační značku Prahy. Osmatřicetiletý Lapáček přichází do Pii z Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR), kde téměř čtyři roky působil jako ředitel sekce strategií a politik.

Pražský inovační institut je oproti IPR novou organizací. Jak rozdíl vnímáte vy osobně?

IPR má stálou agendu a ve svazku příspěvkových organizací už své pevné místo. Pražský inovační institut se jako nově zapsaný ústav bude muset daleko víc snažit, aby prokázal svoji užitečnost. Je to dobrá motivace k tomu dělat smysluplnou práci, ale také trochu bič. Myslím si, že založením institutu byla potvrzena svébytnost inovační agendy, protože v rámci magistrátu bylo zatím obtížné ji etablovat. 

Kde vidíte pro Pii výhody?

Inovační institut může svou agendu přidávat prakticky k čemukoliv, co se ve městě dělá. Podívat se na zaběhlé procesy s odstupem, propojit je s odborníky v nových oborech a zkusit do nich vkládat kreativnější pohled. Projekt Prague Smart Accelerator II (PSA), který je hlavním projektem Pii, je zaměřen ale trochu jinak. Má jít do hloubky prioritních oblastí a v nich dosáhnout nějaké koncentrace zdrojů, ať už finančních nebo lidských a znalostních. Zároveň má ukázat, že ekosystém dokáže spolupracovat a vytvářet přidanou hodnotu. Pii proto bude působit v obecnější rovině, PSA pak půjde více do hloubky ke konkrétním tématům a excelenci.


Chci dobudovat tým, který bude dodávat inovacím silné know-how 

Chová se Praha inovativně a má vůbec potenciál se stát lídrem v inovacích?

Na příkladu Ostravy, Liberce, Brna a dalších měst vidíme, že se v nich centra excelence budují podstatně snadněji. S Prahou ale nemohou soutěžit. Praha je zcela jiný typ organismu. Je tu přirozeně obrovská koncentrace zdrojů, a přesto je v globalizovaném světě inovativních sídel vlastně mladá. Teprve si vytváří struktury důvěry, spolupráce a sdílení užitku ze společných projektů i ochrany duševního vlastnictví. Už jen to, že má Praha 57 městských částí, ukazuje na obrovskou fragmentaci, čímž trpí všechny obory. Síla metropole bude přirozeně v kreativitě lidí, kteří zde budou chtít žít. Hřeší ale na svojí stávající reputaci jednoho z nejlepších měst k životu na světě. Pokud nebudeme pracovat na tom, aby se zde žilo lépe, bude se kvalita života zhoršovat a konkurenceschopnost snižovat. Platí to i pro inovační ekosystém.

Co považujete za největší problém metropole?

Myslím, že největším nedostatkem je slabý přenos znalostí do aplikační sféry. Na menších městech to jde zřejmě snáze, protože je na vše víc vidět a je snazší se shodnout. V Praze je systém tak složitý, že zde třeba menší podniky obtížně hledají místo na slunci. Formálně jsou pravidla sice nastavena dobře, ale vymáhají se složitě. To by měla být i jedna z rolí projektu Prague Smart Accelerator II: les inovací prořezávat, aby na sebe všichni lépe viděli a mohli navzájem navazovat na své úspěchy. Je také jasné, že podobných aktivit, jako je PSA, už  v Praze běží několik. Bude to i boj proti duplicitám a nekoordinaci. Je potřeba také nastavit lepší podmínky pro práci s talenty, abychom podchytili nejen budoucí, ale i už zkušené experty a Praha pro ně byla atraktivnější.


Ekonomika dostává kvůli covidu zásah, bude větší tlak na kvalitu projektu

Jaké budou vaše první kroky v projektu Prague Smart Accelerator II, který se loni i kvůli pandemii koronaviru pomalu rozbíhal?

Chci nejprve dobudovat tým, který bude dodávat inovacím silné know-how. Proto chci dobře nastavit interní vzdělávací program a ukázat možnosti, jak propojit tým a jeho cíle s vnějším světem. To bude jeden z hlavních úkolů, který bude mít projekt i samotný institut před sebou. Zároveň chci začít spřádat vlákna navenek - etablovat povědomí o projektu PSA II a jeho agendě v pražském inovačním ekosystému a snažit se získat jeho další aktéry pro spolupráci. Chtěl bych také vybudovat monitorování potřeb inovačního ekosystému, aby bylo srovnatelné s ostatními kraji a akcelerovat to, co už funguje.

Jednotliví inovační aktéři - akademici, startupisté a investoři - by ale mohli namítnout, že si už vystačí sami. Jak je chcete zaujmout?

Myslím si, že všichni aktéři zjišťují, že stávající způsob, jakým fungují, je spíše prostředí podobné skleníku, v němž navíc až dosud bylo jakoby dost peněz. Podmínky se ale mění. Ekonomika dostává zásah kvůli covidu a bude daleko větší tlak na kvalitu projektu a zainteresovanost jeho řešitelů. Peněz na investice nebude tolik. Reflektuje to i evropská úroveň, která bude pro Prahu jako rozvinutý region požadovat šedesátiprocentní spoluúčast na financování projektů. Všichni aktéři tomu budou muset čelit a přidávat “něco dalšího”. To je pro nás přesně ten čas, abychom ukázali, že bez spolupráce paradoxně nemusí být schopni si udržet konkurenční výhodu. Většina výzkumných institucí si to naštěstí už uvědomuje, protože mají partnerství v zahraničí a hledají i soukromé investory.

Kde hledat příklad? 

Vezměme si třeba Finsko. Životní podmínky nutí Finy riskovat a chovat se odvážně. My se ale experimentu zatím spíš vyhýbáme. Pokud chcete výstupy s vyšší přidanou hodnotou, musíte umět riskovat. Souvisí to s tím, že musíte spolupracovat s někým, kdo vám může konkurovat. Musíme vytvořit projekty, ve kterých se budeme učit spolupracovat a propojovat podniky a výzkumné instituce. Právě tomu by měl pomáhat projekt Prague Smart Accelerator II. Úkolem veřejné správy pak bude hlavně nepřekážet, inovovat sebe sama a vytvořit dobré podmínky. Mezi ně patří i sociální prvek. Je potřeba nastavit takové kompenzační mechanismy a rekvalifikace vzdělávání, aby proces zavádění inovací byl zároveň sociálně spravedlivý. Existence společenské dohody, že inovace s sebou nese rekvalifikační a kompenzační mechanismy, výrazně usnadní experimentování.


Praha musí být atraktivní nejen pro turisty, ale i pro vědeckou sílu, mladé talenty a inovativní firmy

Součástí projektu PSA je i úkol vybudovat Regionální inovační značku, kterou bude muset jako ostatní kraje mít i Praha. Na čem by měla stavět?

Praha už svou značku má, ale nestojí na inovacích. Stojí na kulturním dědictví a cestovním ruchu. Až doposud byla vlastně typickým slow city než dynamickým velkoměstem, přestože bych si přál opak. I když bude do budoucna rozšiřovat technologické parky, její centrum bude vždy zdrojem historického usebrání a jakési meditace. Praha se nikdy nestane Singapurem, ani bychom se o to neměli snažit. Jako jedno z nejpřitažlivějších měst na světě se ale bude muset snažit “honit oba zajíce”, tedy pečovat o své kulturní dědictví a zároveň budovat svoji dynamickou tvář. 

Jaká by tedy značka Prahy reprezentující inovace měla být?

Měl by to být balanc mezi reflexí nových trendů a nových věcí a zároveň rozvíjením kvalit vytvořených v minulosti. Je to potřeba také uchopit marketingově a brandově, nicméně základem dobré značky je kvalitní produkt. Praha musí být atraktivní nejen pro turisty, ale i pro vědeckou pracovní sílu, která se zde chce usadit, mladé talenty, které zde chtějí zůstat a inovativní firmy, které zde chtějí expandovat.  Být klidným přístavem, který podněcuje k práci na progresivních věcech. 

Jak toho dosáhnout?

Všichni víme, že v Praze je mnoho příležitostí, ale tak trochu ve stylu: “Nejdřív ukaž, co umíš, a když tu kárku roztlačíš, tak naskočíme.” To prostředí navíc není úplně přátelské vůči novým subjektům. Vládne ale přesvědčení, že to aktéry otužuje, a je pravda, že subjekty působící v Praze jsou obecně finančně zdravé. Abychom však obstáli, je nutné se začít přidávat rizikovější projekty a kapitál, naučit se ho garantovat a ochraňovat duševní a jiná vlastnictví. 

Jaké jsou tedy vaše představy o termínech projektu PSA II?

Tento a příští rok bychom chtěli, aby se v rámci projektu PSA II jednotliví aktéři inovačního prostředí poznali a pomohli nám aktualizovat vizi Prahy pro inovace. Aby se ověřilo, že je tato inovační koalice životaschopná. V roce 2022 bychom rádi vytvořili věci, se kterými “se dá fotit”. Do toho patří i marketing a Regionální inovační značka. Cílem je, aby projekt PSA II za sebou nechával tak výraznou stopu, že se bude volat po tom, aby pokračoval jako Smart Accelerator III. Také musíme doufat, že se další politická reprezentace k těmto inovačním cílům přihlásí.


Tomáš Lapáček, inovační manažer

Tomáš Lapáček je inovačním manažerem a vedoucím hlavního projektu Prague Smart Accelerator. Do Pii přišel 1. ledna 2021 z Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR), kde téměř čtyři roky vedl z pozice ředitele sekci strategií a politik. Úkolem jeho odboru na IPR bylo analyzovat a navrhovat lepší občanskou vybavenost a strategický plán metropole. V letech 2012 až 2017 řídil sekci překladů pro EU v překladatelském centru PRESTO. Předtím pracoval na ministerstvu životního prostředí nejprve jako poradce ministra pro evropské záležitosti a následně v odboru EU a politiky životního prostředí. Byl mimo jiné i asistentem poslance Evropského parlamentu Josefa Zieleniece. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociální věd Univerzity Karlovy.

Tento web používá ke správnému fungování soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Zavřít Více informací